Zaplacený tenis a krádež sona za bílého dne

Tento týden byl opět bohatý na úlovky kvalitních psychopatů. Někteří ale i v těžké konkurenci zvládli opravdu zazářit. 

Musím vypíchnout paní s dcerou - cizinci někde z evropského východu...zpoždění deset minut, nevadí,  zcela bez omluvy si to nakráčely rovnou do ambulance. Vzhledem k tomu, že to byli předposlední objednaní pacienti, rozhodl jsem se, že se prostě kousnu, nebudu nic moc řešit, udělám co mám, a zanadávám si v autě po cestě domů (jako vždy). Asi po 5 minutách ve vyšetřovacím procesu začíná být maminka nervózní. Kouká na hodinky a následuje odzbrojující prosba - "nešlo by to celé nějak urychlit, my máme zaplacený tenis, a takhle to nestihneme". Musím se přiznat, že v ten moment jsem zamrzl, jak Frozen shoulder. Začal jsem v obličeji dotyčné paní pátrat po nějakých náznacích, že snad šlo o vtip...kdepak. Ono co se divím, že - tenis je zaplacený, kdežto ten pomalý doktor, kterého jsme ještě svojí ignorancí pozdním příchodem připravili o třetinu vyhrazeného času,  je přeci jen zdarma. Můžeme k němu přijít i jindy, a bude furt zdarma. Ale ten tenis, ten je drahý, a to by byla přece škoda :) Tak ještě že máme tak pěkný solidární systém zdravotního pojištění, kde jsou priority pacientů jasně dané. 

Hned poté pán ve středních letech, opět východní slovan, odeslaný kolegyní k sonografii ramene. Už od vstupu jsem začal tušit průšvih, neboť jen mezi vchodem a věšákem na bundy, mi stihl vylíčit tisíc a jeden problém jeho nešťastného kloubu, a v jakém různém úhlu to kde různě zapíchá, a jké druhý píchavé bolesti to jsou (netušil jsem, že jich je tolik). Samozřejmě, jak to tak u podobných sugestivně líčících jedinců bývá, rameno bylo prakticky bez nálezu. Po celém dni práce jsem se rozhodl, že se v tom ale nebudu nějak extra pitvat, udělám jen to požadované sono, ať se pitvá někdo jiný. Pacient mezitím pokračoval v monologu s kadencí AK-47, a do toho pálil spoustu skvělých otázek a svých pološílených teorií. Trpělivě jsem odpovídal, vyvracel, uklidňoval, když v tom náhle, uprostřed laskání supraspinatu hlavicí sondy, pacient mi tuto nečekaně vytrhl z ruky, a začal s ní zuřivě přejíždět přes jakési místo uprostřed paže. Moje překvapení bylo poměrně značné. Kupodivu první co mě napadlo bylo "ty trotle, dyť tam nemáš gel..." Na otázku co to jako má znamenat odpověď - "já jsem se tam chtěl jen na něco podívat" Ptám se, zda dotyčný ovládá na nějaké úrovni sonografii. Neovládá. Vidí to poprvé. Jen se chtěl podívat. Tečka. Evidentně nechápal, proč se jako divím. Pána jsem se následně slušně doptal, zda si tedy nechce to vyšetření dokončit celé sám, že bych si zatím trochu odpočinul, ať mi pak nadiktuje, na co přišel. Můj sarkasmus bohužel  neocenil,  a atmosféra se trochu zhoršila. Nicméně alespoň přestal klást stupidní otázky. Na chvíli. Jak už to také u podobných individuí bývá, se závěrem, že patologický nález je na ramenou zcela minimální, se nechtěl příliš spokojit. Vypadalo to, že z toho žádnou radost nemá, že by raději preferoval nález totální ruptury manžety, pokročilé artrózy, labrum na cucky...těžko říct proč. Do hlavy těmto lidem nevidím, a jsem za to opravdu rád. 

Není nad práci s lidmi. Tak zase zítra.